Na první pohled může český trh práce působit jako relativně otevřený a regulovaný prostor, kde jsou pravidla rovného zacházení jasně daná. Zákaz diskriminace je zakotven v právních předpisech, a veřejné instituce – včetně těch, kde pracuje členstvo našeho odborového svazu – jsou povinny jej dodržovat. Přesto se ukazuje, že realita je složitější. A diskriminace se navíc projevuje v obtížně prokazatelných formách.
Potvrdilo to i odborné setkání věnované situaci na trhu práce, které se konalo letos v březnu v Praze. Zazněla na něm jak data veřejného ochránce práv, tak výsledky aktuálních výzkumů. A společně skládají obraz závažného problému.
Diskriminace z důvodu věku
Jedním z nejvýraznějších témat je věková diskriminace. Ta má oproti jiným důvodům specifické postavení – týká se každého z nás a postupně se s ní může setkat v různých fázích života. Jak ukazují data veřejného ochránce práv, jen v letech 2020–2024 bylo evidováno 259 podnětů týkajících se věkové diskriminace, přičemž významná část z nich směřovala právě do oblasti zaměstnání.
Zkušenost uchazečů a uchazeček přitom často není dramatická v tom smyslu, že by byli otevřeně odmítnuti „kvůli věku“. Problém je subtilnější – diskriminace se objevuje v náboru, v podobě formulací pracovních inzerátů, v otázkách pokládaných při pohovorech nebo v neformálních očekáváních zaměstnavatelů.
Velmi častá je také situace, kdy uchazeč či uchazečka vůbec nezjistí, proč nebyli vybráni. Zaměstnavatel totiž nemá povinnost toto sdělovat. A právě tento nedostatek informací zásadně omezuje možnosti obrany.
Smutný experiment
Zvlášť zajímavý pohled přinášejí experimentální výzkumy, které se snaží diskriminaci zachytit takříkajíc „v přímém přenosu“.
Jeden z nich využívá tzv. korespondenční experiment: výzkumníci či výzkumnice rozesílají zaměstnavatelům životopisy, které se liší jen v jedné charakteristice – například právě věku – a sledují, jak se liší reakce.
Výsledky pro české prostředí nejsou povzbudivé. Ukazují, že s každým dalším rokem věku v rozmezí 40–55 let klesá pravděpodobnost pozitivní odpovědi ze strany zaměstnavatele. V celém sledovaném rozpětí jde zhruba o pokles o 4,5 procentního bodu. Jinými slovy – znevýhodnění nezačíná až v předdůchodovém věku, ale mnohem dříve.
Nejasná kritéria
Další výzkum, který byl na setkání představen, pak ukazuje, že diskriminace dnes často neprobíhá skrze „tvrdá“ kritéria, jako je věk nebo pohlaví, ale prostřednictvím zdánlivě neutrálních faktorů.
Významnou roli hraje například to, zda kandidát „zapadne do týmu“, jak jsou vnímány jeho dosavadní zkušenosti nebo jaké má digitální dovednosti. Právě tyto faktory jsou přitom vysoce subjektivní a obtížně kontrolovatelné.
Zajímavým zjištěním je i penalizace některých profesních drah. Kandidáti a kandidátky s vojenskou kariérou mají podle výzkumu výrazně nižší šanci na doporučení k přijetí než kandidáti s civilní zkušeností – v českém prostředí až o desítky procentních bodů. Důvodem nejsou nutně jejich reálné schopnosti, ale spíše stereotypy a obavy zaměstnavatelů, například z horší adaptability nebo „příliš autoritativního“ stylu.
Význam pro odbory
Našemu svazu tato zjištění mimo jiné ukazují, že diskriminace není jen otázkou soukromého sektoru, ale širšího fungování trhu práce, který ovlivňuje i veřejnou správu. Zároveň potvrzují, že jednotlivci mají jen omezené možnosti, jak se proti diskriminaci bránit – zejména pokud nemají přístup k informacím nebo důkazům.
O to důležitější je v celém problému role odborů. Právě odborové organizace mohou otevírat témata, která jednotlivci řeší jen obtížně, a prosazovat v nich systémová opatření – například větší transparentnost výběrových řízení, jasnější pravidla hodnocení nebo důslednější kontrolu dodržování zásady rovného zacházení.
Diskriminace na trhu práce dnes totiž často nemá podobu jednoho jasného rozhodnutí, ale spíše souboru drobných kroků, které ve svém součtu vedou k tomu, že někteří lidé mají systematicky horší šance. Právě proto je důležité ji pojmenovávat – a hledat cesty, jak ji omezit nejen jednotlivě, ale zejména kolektivně a systémově.
Mgr. et Mgr. Šárka Homfray
2. místopředsedkyně OSSOO