Policejní prezident Martin Vondrášek je členem tohoto významného bezpečnostního sboru více než 30 let, „funkce nejvyšší“ se ujal před třemi lety. Za tu dobu jsme se s ním setkali při nejrůznějších příležitostech, jak na jednáních u ministra vnitra, tak při projednávání nové legislativy, ale i na výjezdních zasedáních Sekce policistů a zaměstnanců Policie ČR našeho odborového svazu. Martin Vondrášek přijal naše pozvání ke krátkému rozhovoru.
Asi jako všude, i u Policie ČR jsou ústředním tématem platy. Jak hodnotíte aktuální situaci u policie? A jaká jsou vaše očekávání na letošní a příští rok?
V první řadě chci ocenit to, že se nám ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, ale i s odborovými organizacemi, podařilo prosadit zvýšení služebních příjmů příslušníků a příslušnic od začátku roku o 2500 Kč, respektive 2650 Kč pro ty, kteří vykonávají službu ve směnném režimu. Je ale zřejmé, že se s tímto navýšením nemůžeme dlouhodobě spokojit, zejména když zaznamenáváme zvyšující se podíl policistů a policistek, kteří náš sbor opouští, a přitom za sebou nemají více než čtyři roky služby. Důvodem těchto odchodů bohužel často bývá nekonkurenceschopný plat, ze kterého není možné zajistit základní potřeby rodiny. To se musí změnit. Policista musí vědět, že si stát jeho služby váží a bude za ni náležitě odměněn, přičemž výše této odměny musí být konkurenceschopná nejen ve srovnání se soukromým sektorem. Netrpělivě proto vyhlížíme rozhodnutí vlády, která se má v brzké době odměňováním příslušníků bezpečnostních sborů i vojáků zabývat.
Za kritickou považuji situaci v oblasti odměňování našich občanských zaměstnanců a zaměstnankyň. Byť se nám na začátku letošního roku podařilo zajistit zdroje a najít cestu, jak zvýšit jejich platy plošně od 2000 Kč, jejich výše zůstává nekonkurenceschopná. Chceme-li zajistit výkon nepolicejních činností ze strany občanských zaměstnanců a zaměstnankyň, musíme na jejich platy najít významně vyšší zdroje. V opačném případě budou tyto činnosti vykonávány ze strany externích subjektů nebo ze strany policistů. Obě varianty jsou pro stát dražší, ta druhá navíc proti naší filosofii, tj. zajistit maximální časovou dotaci pro základní policejní činnosti, a nikoliv ty logistické.
Velmi diskutovaná je novela zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Jak vnímáte proces projednávání tohoto legislativního materiálu? A co konkrétně si od novely v případě jejího přijetí nejvíce slibujete?
Mám-li být upřímný, nemyslím si, že má připravená vládní novela šanci projít legislativním procesem do konce volebního období. Musím znovu zopakovat, že nikterak nemění náležitosti ani podmínky výsluhových nároků. Její záměr spočívá v něčem jiném – v navrženém znění by především došlo k odstranění nedostatků zákona, které se buď objevily v rámci aplikační praxe v čase, nebo už je stávající úprava jednoduše řečeno přežitá. Smyslem je, aby tento zákon všem sedmi bezpečnostním sborům, na které se vztahuje, sloužil, a nikoliv některé procesy komplikoval. Novela navíc mění rozpětí některých příplatků, zvyšuje náborový příspěvek apod.
Do finální textace projednávané novely se dostal požadavek zvýšené „kvotace“ pro působení odborové organizace u bezpečnostního sboru. Myslíte si, že takový požadavek skutečně usnadní sociální dialog?
Záleží na úhlu pohledu. Jsem přesvědčen, že záměrem předkladatele jistě není komplikování sociálního dialogu nebo jakékoliv omezování činnosti stávajících odborových organizací, které v našem sboru působí. Jsem přesvědčen, že i samotné odborové organizace mohou potvrdit otevřenost, se kterou k jejich informování o zásadním dění uvnitř sboru v posledních letech přistupujeme. Za logické a zcela přirozené ale považuji, že pokud mají být odborové organizace přijímány do některých rozhodovacích procesů, například týkajících se zásadních změn systemizace nebo obsazování některých služebních míst, měly by mít za sebou také určitou členskou základnu.
Policii netvoří jen příslušníci a příslušnice, velmi důležitou složkou jsou také občanští zaměstnanci a zaměstnankyně. Co je nutné udělat proto, aby se zlepšilo jejich odměňování, zejména aby bylo konkurenceschopné na trhu práce? A co konkrétně v tomto ohledu chystáte?
Na tuto otázku jsem vám již částečně odpověděl na začátku rozhovoru, jeden z drobných důkazů, že na občanské zaměstnance a zaměstnankyně rozhodně nezapomínáme. Jejich roli v Policii České republiky považuji za klíčovou a jejich práci přitom za špatně finančně ohodnocenou. To je fakt, který nelze popřít, a potýkáme se s ním denně na všech útvarech a úrovních řízení. Sehnat kvalifikovaného a dobře motivovaného pracovníka je na některé pozice za stávajících podmínek prakticky nemožné. Z mého pohledu je v této oblasti vyjednávání o platových podmínkách komplikováno tím, že u občanských zaměstnanců se nebavíme o tabulce tarifních platů, která se vztahuje pouze na ně, ale je společná pro celou řadu dalších odvětví napříč resorty. Případná změna výše odměňování se tak dotýká velkého množství státních zaměstnanců a zaměstnankyň a na její úpravu musí být nalezena široká shoda, včetně rozpočtových prostředků – což není jednoduché. Bezpochyby by nám proto pomohlo, kdyby se zaměstnanci bezpečnostních sborů, nebo jen Policie České republiky, z této široké skupiny vyňali a měli tarify nastavené samostatně. Vždy musíte pro návrh sehnat nejen podporu, ale také finanční prostředky a myslím si, že by to za tohoto stavu šlo snáze.
A závěrem – jaké jsou vaše osobní plány do budoucna? Kde se vidíte za pár let?
Mým cílem není nic jiného, než vykonávat funkci policejního prezidenta nejlépe, jak dovedu. Mám skvělý tým, víme, co chceme, víme, co policie potřebuje a máme pro realizaci našich plánů dostatek vůle i energie. Když to hodně zjednoduším, tak pro naplňování naší vize a priorit z roku 2022 potřebujeme „jen“ dostatečné zdroje a čas. Chci, abych se mohl jednoho dne s klidem podívat do zrcadla s vědomím, že jsem společně se svým týmem udělal vše, co bylo v mých silách, a to nejen pro zlepšení podmínek příslušníků a zaměstnanců Policie České republiky, ale zejména pro zajištění co nevyšší úrovně vnitřní bezpečnosti pro naše občany.
(Rozhovor vedla Šárka Homfray)
Foto v záhlaví: Alexander Gresbek, Pixabay