Bc. Pavel Bednář
předseda OSSOO a mluvčí OS RoPo
Za více než deset let působení v roli mluvčího odborových svazů ve veřejných službách a správě (OS RoPo) sdružených v ČMKOS jsem zažil různé podoby sociálního dialogu. A mohu říci, že v průběhu těchto let nebyla úroveň sociálního dialogu nikdy horší než dnes. Rád bych se podělil o subjektivní pohled na to, jak v České republice ve 21. století (ne)funguje sociální dialog. Jen na připomenutí, odbory jsou v každé vyspělé demokratické společnosti jedním z pilířů společnosti a sociální dialog odráží kulturu politiky a demokracie samé.
Vyjednávání jako divadelní hra
U nás v České republice nemůžeme kolektivně vyjednávat o valorizaci platů pro zaměstnance veřejného sektoru (jako např. na Slovensku, kde se valorizují platy na základě kolektivních smluv vyššího stupně pro zaměstnance ve státní službě a pro zaměstnance při výkonu práce ve veřejné zájmu), ale každoročně jsme odkázáni na vyjednávání s politickým partnerem sociálního dialogu, tedy představiteli vlády. Sociální dialog byl za vlády Sobotky a Babiše, domnívám se, na velmi dobré úrovni. Předcházející vlády si velmi dobře uvědomovaly, že sociální dialog je potřebný, že přispívá k sociálnímu smíru a že se na něm také dají získávat politické body.
Vyjednávání o růstu platů bylo jedním ze základních témat sociálního dialogu – ne vždy byla vyjednávání jednoduchá, spíše velmi složitá a napjatá, ale s konkrétním kompromisním výsledkem. To se však nedá říct o stávajícím kabinetu Petra Fialy. Sociální dialog po celé toto volební období připomíná spíše tragikomickou (někdy doslova tragickou) divadelní hru, než snahu o zapojení sociálních partnerů do diskuze a rozhodování o věcech společných a důležitých pro občany této země. Ať už se jedná o tripartitu, různé pracovní týmy na ministerských úrovních či vyjednávání o platech zaměstnanců veřejného sektoru.
Ignorace i bazarové handlování
Jen malé připomenutí, jak to s ochotou vlády jednat s odbory vypadalo v posledních dvou letech: v loňském roce proběhlo po opakovaných urgencích ze strany odborů několik jednání. Na konci srpna 2024 proběhla ve dvou dnech po sobě jednání, na kterých vládní strana představila neakceptovatelné návrhy na valorizaci platů ještě v roce 2024. Ministr financí se nezdráhal sdělit vyjednávačům odborové strany, že předpokladem realizace jejich návrhu je, že zástupci odborových svazů a ČMKOS nebudou organizovat jakékoliv protestní akce, nebo k navýšení nedojde. To bylo pro odbory signálem k odmítnutí návrhu a k odchodu z jednání.
Nakonec došlo 3. 10. 2024 k dohodě o valorizaci platových tarifů k 1. 1. 2025 o 1400 Kč. Na toto jednání si odboroví vyjednavači budou pamatovat ještě dlouho. Jednání bylo dvakrát přerušeno přestávkou (první ze strany vládních zástupců a druhou ze strany odborů) a připomínalo spíše turecký bazar než seriózní dohadovací proces – licitovalo se o každou stokorunu. Nedůstojné!
A jednání v letošním roce? Dne 12. března 2025 jsme předsedu vlády oficiálně požádali o zahájení jednání na téma valorizace platů od 1. 1. 2026. Ve své odpovědi ze dne 1. 4. 2025 uvedl: „Vaši žádost o jednání na téma valorizace platů jsme projednali na jednání vládní koalice a jsme připraveni se k uvedenému tématu sejít. Termín jednání bude vhodné stanovit až po zveřejnění dubnové makroekonomické predikce MF, na jejímž základě bude připravován rozpočet na rok 2026.“
Makroekonomická predikce MF byla zveřejněna již 10. 4. 2025. Na jednání předsednictva RHSD (Rada hospodářské a sociální dohody) dne 5. 5. 2025 byl premiér znovu vyzván předsedou ČMKOS k zahájení jednání o platech ve veřejném sektoru. Naše výzva zůstala bez odezvy. Dne 28. 5. 2025 byla předsedovi ČMKOS a mluvčímu OS RoPo zaslána pozvánka na 10. 7. 2025 k jednání o problematice platových podmínek ve veřejné sféře. Toto pozvaní však reagovalo na žádost prezidenta Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Bohužel na naši opětovnou žádost ze dne 13. 5. 2025 vláda nezareagovala vůbec! Ve věci růstu platových tarifů příslušníků bezpečnostních sborů byl k jednání vyzván dne 19. března 2025 i ministr vnitra, i v tomto případě ale vláda reagovala mlčením.
Vláda nakonec bez konzultace s odborovými svazy přijala usnesení, že se u některých bezpečnostních sborů zavede od 1. 7. 2025 stabilizační příspěvek, což je nesystémový krok. A úplně se zapomnělo na občanské zaměstnance bezpečnostních sborů! Odborové svazy v rozpočtové a příspěvkové sféře (OS RoPo) sdružené v ČMKOS svolaly na 16. 6. 2025 tiskovou konferenci, kterou se neslo velmi příznačně motto: „Kolaps sociálního dialogu“. Ani tento vzkaz vládě prostřednictvím médií nepomohl.
Takže nakonec až 10. 7. 2025 došlo na jednání představitelů K4 (zástupci stran vládní koalice) se zástupci zaměstnavatelů územně-samosprávných celků a se zástupci odborů. Toto jednání bylo rozděleno na dvě části: na jednání o návrzích zaměstnavatelů na změnu odměňování zaměstnanců veřejného sektoru (s podporou odborové strany, která podobné návrhy již po vládě požadovala), a na jednání o valorizaci platů od 1. 1. 2026. Jednání budou dále pokračovat na konci srpna letošního roku.
Odbory chtějí dialog. Vláda nabízí jen monolog
A jaký kolaps sociálního dialogu spatřuji já? Vláda nevedla a nevede sociální dialog, ale monolog! Základem sociálního smíru je sociální dialog mezi sociálními partnery – vláda zásadním způsobem porušovala a porušuje sociální smír! Především díky nedostatečnému odměňování hrozí nebo už probíhá odchod řady odborníků a zkušených pracovníků, kteří zajišťují důležité agendy státní a veřejné správy! Hrozící rozval státní a veřejné správy může být prvním krokem k privatizaci činností úřadů a institucí, což přinese občanům zhoršení dostupnosti klíčových služeb! Očekáváme, že vláda, ať už jakákoliv, začne vést s odborovými partnery sociální dialog, který bude skutečně odpovídat standardům moderní demokratické společnosti. Dialog, jehož cílem není pouhé vyslechnutí partnera, ale skutečná dohoda. Požadujeme, aby vláda respektovala, že sociální dialog je o kompromisu, a hledala názorový průsečík u návrhů, které sociální partner, tedy odbory, předkládá. Nemůžeme přehlížet vzrůstající dramatickou nespokojenost zaměstnanců veřejných služeb a správy s přístupem Vlády ČR vůči zaměstnancům státu i územně samosprávných celků, včetně jejich odměňování.