Představa dobře placeného úředníka, který má jistou práci, vysoký plat a minimum odpovědnosti, patří k nejodolnějším českým mýtům. Skutečnost je podstatně méně pohodlná. Tarify ve státní správě se v řadě případů pohybují hluboko pod průměrnou mzdou, růst platu se může na dlouhé roky prakticky zastavit a reálná hodnota odměňování se dosud nevrátila ani na úroveň před deseti lety.
Když se mluví o platech úředníků, veřejná debata obvykle pracuje s jedním vysokým průměrným číslem. Do něj se ale promítají platy vedoucích zaměstnanců, mimořádné odměny i úzce specializované pozice. O tom, kolik skutečně pobírá běžná úřednice za přepážkou nebo odborný pracovník, vypovídají mnohem lépe platové tarify a mediány ilustrující skutečné poměry ve státní správě.
A právě ty ukazují, že práce pro stát už dávno nepředstavuje finančně výhodnou volbu.
Osmnáct let praxe, tarif 31 680 korun
Odměňování státních zaměstnanců stojí na platových tabulkách. Platová třída vyjadřuje zejména složitost, odpovědnost a náročnost vykonávané práce. Platový stupeň se odvíjí od délky započitatelné praxe.
Podle tarifní tabulky účinné od dubna 2026 náleží zaměstnanci v 9. platové třídě a 8. platovém stupni tarif 31 680 korun hrubého měsíčně. Do tohoto stupně je přitom zařazen člověk s praxí do devatenácti let. Úřednice, která na přepážce pracuje osmnáct let, tak může mít tarif jen něco málo přes 31 tisíc korun hrubého.
Ještě absurdnější je fungování platových stupňů v nižších a středních třídách. Zaměstnanec se v tabulce neposouvá každý rok. V konkrétních případech navíc tarifní postup pouze nahrazuje částku, kterou už zaměstnavatel musel doplácet do zákonem stanovené nejnižší úrovně platu. Člověku tak formálně vzroste tarif, ale jeho skutečný příjem se nemusí změnit vůbec.
Po 23 letech praxe 36 410 korun
V 10. platové třídě dosahuje tarif částky 36 410 korun až v desátém platovém stupni. Nad míru zaručeného platu se tedy zaměstnanec dostane až po více než 23 letech započitatelné praxe.
To znamená, že zaměstnanec může téměř čtvrt století vykonávat odbornou práci pro stát, nést odpovědnost za správní řízení, veřejné finance, kontrolní činnost nebo rozhodování o právech občanů, a přesto mít základní tarif hluboko pod průměrnou mzdou.
Plat samozřejmě může obsahovat také osobní příplatek, zvláštní příplatek, příplatek za vedení nebo odměny. Tyto složky však nejsou automatickým řešením špatně nastavených tarifů. Část z nich je nenároková, závisí na rozpočtu konkrétního úřadu a nemusí být zaměstnanci poskytována trvale. Základem důstojného odměňování proto musí být především samotný tarif.
Medián celé platové sféry činí 48 064 korun
Medián hrubého měsíčního platu v celé platové sféře dosáhl v roce 2025 částky 48 064 korun. Polovina zaměstnanců veřejných institucí tedy pobírala méně. Průměrný plat činil 52 037 korun, byl však jako obvykle tažen vzhůru příjmy lépe placených a vedoucích pracovníků.
Toto číslo navíc nezahrnuje pouze úředníky státní správy. Platová sféra zahrnuje také další profese ve veřejných institucích. Už samotný celkový medián je přesto nižší než průměrná mzda v České republice, která v prvním čtvrtletí roku 2026 dosáhla 50 282 korun.
Srovnávat veřejnou správu pouze s celostátním průměrem je navíc nedostatečné. Ministerstva a většina ústředních úřadů sídlí v Praze, kde zaměstnanci čelí výrazně vyšším nákladům na bydlení a zároveň konkurují pražskému trhu práce. Průměrná hrubá mzda v hlavním městě dosáhla v prvním čtvrtletí roku 2026 částky 67 945 korun.
Ani ministerský průměr nedosahuje pražské mzdy
Podle nejnovější analýzy IDEA při CERGE-EI činil v roce 2025 průměrný plat zaměstnanců ministerstev 62 587 korun. Šlo o nejvyšší průměr mezi sledovanými skupinami státních úředníků, přesto byl nižší než aktuální průměrná mzda v Praze.
Ani zde nejde o částku, kterou pobírá typický referent nebo odborný pracovník. Jde o aritmetický průměr, do něhož vstupují také platy vedoucích pracovníků a nejvyšších úřednických pozic. Přitom právě na ministerstvech a ústředních orgánech stát potřebuje právníky, ekonomy, analytiky, specialisty na informační technologie, evropské fondy, kybernetickou bezpečnost nebo legislativu.
Tito lidé mají na soukromém trhu práce často podstatně širší možnosti. Jestliže stát nedokáže odborníky zaplatit, přichází o zkušené zaměstnance, obtížně nabírá nové a zvyšuje svou závislost na externích dodavatelích. Výsledkem nemusí být úspora, ale naopak dražší a méně stabilní fungování veřejné správy.
Platy se po propadu stále nevzpamatovaly
Nejnovější analýza IDEA při CERGE-EI ukazuje, že reálné platy státních úředníků v roce 2025 poprvé od roku 2020 vzrostly. Ani tento růst ale neznamená, že byl předchozí propad napraven. Průměrná mzda v celé ekonomice rostla rychleji, takže relativní postavení státních úředníků se znovu mírně zhoršilo. Největší pokles vůči trhu práce zaznamenala ministerstva.
Dlouhodobý vývoj je ještě výraznější. Po období růstu mezi lety 2015 a 2018 začala platová konkurenceschopnost státní správy znovu klesat. V roce 2021 přišel prudký propad reálných platů, po něm následovala vysoká inflace v letech 2022 a 2023 a další ztráta vůči ekonomice v roce 2024. V roce 2025 se pokles téměř zastavil, vzniklá ztráta ale zůstala.
Tarifní zvýšení o 9 procent od dubna 2026 proto nelze vydávat za nějaký mimořádný nadstandard. Šlo o částečnou korekci dlouhodobého zaostávání. Reálná hodnota platů úředníků se ani po něm nevrátila na úroveň, kterou měly před předchozími propady.
Vysoký medián může skrývat budoucí personální krizi
Platy ve státní správě zkresluje také věková struktura zaměstnanců. Významnou část úřednického aparátu tvoří lidé ve vyšších věkových kategoriích, kteří se díky dlouhé praxi nacházejí ve vyšších platových stupních.
To však není známka velkorysého systému. Spíše jde o varování do budoucna.
Až začnou ve větším počtu odcházet do důchodu zaměstnanci s desítkami let zkušeností, jejich místa budou obsazovat mladší lidé za výrazně nižší tarify. Medián platů může skokově klesnout a státní správa současně přijde o značnou část institucionální paměti. Pokud nebude schopna nabídnout konkurenceschopné podmínky, nemusí za odcházející odborníky najít odpovídající náhradu.
Nejde přitom pouze o problém samotných zaměstnanců. Nedostatek zkušených lidí se projeví delším vyřizováním žádostí, vyšší chybovostí, přetěžováním zbývajících pracovníků a zhoršením dostupnosti služeb pro občany.
Levný úředník může stát společnost velmi draho
Úředníci rozhodují o stavebních povoleních, sociálních dávkách, důchodech, výběru daní, ochraně spotřebitelů, pracovních podmínkách, dotacích, správě majetku i čerpání evropských prostředků. Připravují právní předpisy, kontrolují dodržování zákonů a zajišťují chod institucí, bez nichž se moderní stát neobejde.
Kvalita veřejné správy proto přímo závisí na tom, zda stát dokáže získat a udržet kvalifikované zaměstnance. Představa, že na jejich platech lze bez následků dlouhodobě šetřit, ignoruje skutečné náklady špatných rozhodnutí, nezvládnuté digitalizace, právních sporů, nevyčerpaných dotací nebo nefunkčních úřadů.
Stát, který své zaměstnance platí pod úrovní trhu, nezískává levnější správu. Získává personálně nestabilní správu, která stále obtížněji plní úkoly, jež od ní veřejnost očekává.
Platové tabulky potřebují zásadní reformu
Odborový svaz státních orgánů a organizací požaduje okamžité dorovnání dlouhodobého propadu platů a kompletní proměnu tarifních tabulek tak, aby odpovídaly realitě trhu práce v ČR.
„Platové tabulky už neodpovídají hodnotě ani odpovědnosti práce vykonávané ve státní správě. Tarify by bylo potřeba skokově zvýšit o 27 procent – jen tehdy by konečně dorovnaly propad průměrného platu proti průměrné mzdě, ke kterému došlo od roku 2009 – a následně nastavit jejich pravidelnou valorizaci. Současně je nepřijatelné, aby tarifní tabulky obsahovaly částky pod minimální mzdou nebo nejnižší úrovní zaručeného platu. Stát musí svým zaměstnancům nabídnout důstojné a konkurenceschopné podmínky, jinak nebude schopen dlouhodobě zajišťovat kvalitní služby občanům,“ říká předseda OSSOO Pavel Bednář.
Reforma musí odstranit tarify, které nedosahují ani zákonných minim a obnovit vazbu mezi tarifem, odborností a odpovědností vykonávané práce.
Veřejnost má právo na rychlou, odbornou a fungující státní správu. Tu však nelze vybudovat na zaměstnancích, jejichž odměňování se po desetiletí propadá a jejichž tabulkový plat zůstává hluboko pod úrovní trhu práce.