Za stejnou práci až o polovinu méně. Tak by se dala shrnout klíčová zjištění aktuální studie think-tanku IDEA, která analyzuje rozdíly mezi mzdami v soukromém sektoru a platy ve státní správě a dalších veřejných službách. Výsledky nejsou jen znepokojivé – jsou alarmující. Nejde totiž o rozdíly v odměně za různé typy práce. Jde o nerovnosti za práci stejnou nebo srovnatelnou. A to je problém, který se týká nás všech.
Systém, který trestá kvalifikované
Zatímco mzdy v soukromé sféře rostou v reakci na tlak trhu, platy ve veřejném sektoru zůstávají závislé na zastaralých a podhodnocených tabulkách. Největší rozdíly se tak objevují právě u těch profesí, které by měly být v zájmu společnosti co nejlépe ohodnoceny – úředníků, expertních pracovníků, právníků, lékařů, IT specialistů nebo manažerů. Rozdíl v odměňování mezi platy a mzdami se u těchto profesí často pohybuje mezi 30 a 50 %.
Zvláště v Praze, kde je konkurenční tlak na trhu práce extrémní, dochází k tomu, že špičkoví odborníci odcházejí z veřejných institucí. A není divu – kdo by pracoval za 30 tisíc hrubého pro stát, když si může vydělat přes 50 tisíc v privátní sféře?
Nerovnost, která přestává být udržitelná
Data ukazují, že veřejné instituce se stávají personálně nestabilními. Trpí vysokou fluktuací a neschopností udržet kvalifikované pracovníky. Tím trpí kvalita veřejných služeb – ať už jde o zdravotnictví, školství, sociální služby nebo státní správu.
Zejména mladí pracovníci vidí, že veřejný sektor je v odměňování o desítky procent pozadu. Bez silných motivačních mechanismů, bez reálné valorizace platových tabulek a bez respektu k ceně práce přestává být zaměstnání ve veřejných službách atraktivní. A to je nebezpečné. Protože společnost bez kvalitních veřejných služeb je společnost, která se rozpadá.
Mýty a manipulace: Když se „státní“ přestane vyplácet
Ve veřejné debatě často zaznívá názor, že státní zaměstnanci „mají jistotu“, „dlouhou dovolenou“ a „nejsou tolik zatíženi výkonem“. Jenže to jsou mýty, které zastiňují realitu: učitelé, zdravotní sestry, hasiči nebo sociální pracovníci pracují pod obrovským tlakem, často v náročných podmínkách a s minimem uznání. Úředníci a úřednice u přepážek čelí nejen přetížení a důsledkům často zpackané digitalizace, ale mnohdy také přímým slovním i fyzickým útokům ze strany klientů. Ve veřejném sektoru se také v posledních letech šíří fenomén šikany a bossingu.
Co je navíc zarážející: některé tarifní stupně v platových tabulkách se pohybují pod hranicí minimální mzdy. Ano, stát – který má zajišťovat dodržování zákonů – sám platí lidi pod minimální mzdou. To je nejen ostuda, ale i systémová chyba.
Odbory: Ochránci rovnosti a důstojnosti práce
Kde jsou odbory? Přesně tam, kde mají být – na straně zaměstnanců.
Odborová vyjednávání přinášejí výsledky: Na pracovištích, kde působí odbory a existují kolektivní smlouvy, jsou mzdy v průměru o 8 634 Kč vyšší než na těch, kde odborová organizace chybí. Ovlivnit ale platy na pracovištích státní a veřejné sféry je složitější. Odboráři tak tlačí alespoň na navýšení odměn, rozpočtů pro FKSP či nefinančních benefitů souvisejících například s flexibilitou práce. Dobrá kolektivní smlouva zaměstnance chrání před přetěžováním, nekonečnými přesčasy i šikanou.
Odbory nejen kritizují, ale navrhují řešení. Může jimi být například:
- Radikální změna platových tabulek
- Pravidelná valorizace
- Regionální diferenciace tam, kde jsou životní náklady nejvyšší (např. v Praze a Brně)
- Zavedení výkonnostní složky, která by zohledňovala kvalitu a náročnost práce, ale byla transparentně nastavená a toto nastavení bylo projednáno s odborovou organizací na pracovišti
Odbory stojí v čele výzvy vládě
Předseda OSSOO Pavel Bednář opakovaně vyzval vládu k tomu, aby bylo neprodleně zahájeno jednání o valorizaci platů od 1. 1. 2026. Vláda na výzvy zatím nereagovala, ačkoliv slibovala zahájení sociálního dialogu. Předseda ČMKOS Josef Středula požaduje navýšení reálných tarifních platů o 7 %. Tento požadavek není exces, ale nutnost, pokud nechceme přijít o další stovky kvalifikovaných pracovníků ve veřejných službách.
Co dělat?
- Revidovat systém odměňování ve veřejném sektoru. Není možné, aby stát působil jako „nezodpovědný zaměstnavatel“. Platy musí odpovídat hodnotě práce i životním nákladům.
- Zastavit odliv odborníků. Bez kvalitních pracovníků veřejné instituce nefungují. A bez kvalitních institucí nefunguje stát.
- Zajistit spravedlnost. Stejná práce si zaslouží stejnou odměnu – bez ohledu na to, kdo ji platí.
Závěrem: Nejde jen o čísla. Jde o vás.
Stát musí být tím, kdo jde příkladem – ne tím, kdo své zaměstnance nutí dělat „srdcem“, protože peněženka na to nestačí. Studie think-tanku IDEA ukazuje na zásadní nesoulad mezi odměňováním státních zaměstnanců a pracovními nároky, které na ně stát klade. Tento dokument je silným nástrojem pro odbory, které na jeho základě mohou konstruktivně jednat s vládou na nejvyšší úrovni. Odbory mají v tomto případě možnost ukázat, že otázky spravedlivého odměňování jsou klíčové nejen pro jednotlivce, ale i pro celkovou efektivitu státní správy. Pokud chce stát dosáhnout kvalitní a efektivní veřejné služby, musí nejprve zajistit, že ti, kteří ji vykonávají, budou důstojně a konkurenceschopně odměňováni. Odpovědnost vlády vůči svým zaměstnancům by měla být vyjádřena nejen v slibech, ale především v konkrétních činech, která povedou k férovému a spravedlivému ohodnocení jejich práce. Bez adekvátního finančního zajištění není možné udržet kvalitu veřejné správy, ani motivovat kvalifikované profesionály k dlouhodobé práci v tomto sektoru.
Obrázek: Mohamed Hassan, Pixabay