Ve středu 20. května se v Hotelu Olšanka v Praze konal Sněm Českomoravské konfederace odborových svazů. Zúčastnilo se ho i šest delegátů z OSSOO. Na Sněmu zazněla ostrá slova. Předseda Josef Středula představil obraz české ekonomiky, v němž zaměstnanci – zejména ti ve veřejném sektoru – zůstávají na chvostu zájmu. Reálné mzdy jsou stále o osm procent nižší než v roce 2021, zatímco ceny stoupají, pohonné hmoty mohou kvůli systému emisních povolenek zdražit o tři až pět korun na litr a hodinová cena práce nás řadí hluboko pod průměr Evropské unie. Českého zaměstnance přitom čeká o sedm až devět let více práce než jeho kolegu v Nizozemsku, Německu nebo Dánsku.
Veřejný sektor, páteř státu – bez lidí a bez úcty?
Právě ve státní a veřejné sféře se podle Středuly začíná rýsovat zásadní problém. „Bude v ní za pár let chybět 150 tisíc lidí. Situace se bude neustále zhoršovat, pokud se k tomu vláda – tato i budoucí – nepostaví čelem a nevyřeší otázku odměňování tak, jak se sluší a patří,“ varoval Středula. Služby státu stojí a padají s lidmi, kteří je vykonávají. Pokud se však odměňování těchto pracovníků nadále bude odehrávat mimo realitu ekonomického vývoje, stát se brzy ocitne ve vážné personální krizi.
Úspěchy vybojované navzdory mlčení vlády
Předseda OSSOO Pavel Bednář, který vedl delegaci zástupců našeho svazu na sněmu ČMKOS, připomněl, že i přes složitou vyjednávací atmosféru se OSSOO podařilo v roce 2024 uzavřít Kolektivní dohodu vyššího stupně pro státní zaměstnance, která přináší hmatatelné výsledky. Dohoda zajišťuje nejen zachování klíčových benefitů jako je pět dnů indispozičního volna, odměny k pracovním výročím či příspěvek na stravování, ale nově i větší zapojení odborů do digitalizačních procesů, transparentnost při systemizačních změnách nebo důraz na oblast psychohygieny a prevence šikany na pracovištích. Zavádí také volno pro dobrovolnickou činnost a posiluje právo zaměstnanců podílet se na proměně státní správy.
Zástupci OSSOO přitom zdůraznili, že tyto úspěchy nejsou výsledkem vstřícnosti vlády, ale tvrdého, vytrvalého vyjednávání. „Odmítáme, aby se ze státní správy stal provoz bez lidí. Stát má být zaměstnavatel, který jde příkladem – ne ten, kdo své lidi nutí pracovat ‚srdcem‘, protože peněženka na to nestačí,“ uvedl Bednář.
Odbory chtějí formovat vzdělávání, ne jen čekat na reformy
Místopředseda ČMKOS Jiří Vaňásek pak v diskusi připomněl další klíčový rozměr veřejného sektoru – vzdělávání. Podle něj je nezbytné, aby odbory hrály daleko aktivnější roli při formulování zásad celoživotního učení, které umožní i zaměstnancům státu a úřadů zvyšovat svou kvalifikaci, adaptovat se na změny a důstojně obstát ve světě, který se mění rychleji než kdy dříve. Odbory podle něj musí být partnerem nejen při odměňování, ale i při tvorbě národní strategie vzdělávání.
Odpovědnost leží na vládě
Středula ve svém projevu připomněl, že peníze v systému jsou – zisky firem a podnikatelů v posledních letech prudce rostly. „Jsou to ale peníze pro majitele, ne pro zaměstnance. A vláda? Nedělá nic, aby propad reálných mezd pokryla. Přitom k tomu má nástroje – například zákon o cenách.“ To platí dvojnásob pro veřejný sektor, kde výše platů není výsledkem tržního vyjednávání, ale přímým rozhodnutím politické reprezentace.
Závěr jednání na Sněmu byl jednoznačný: vláda má odpovědnost nejen za rozpočtová čísla, ale především za důstojnost lidí, kteří pro stát pracují. „Pokud chce Česká republika zůstat funkčním státem s profesionální veřejnou službou, musí přestat považovat své vlastní zaměstnance za výdajovou položku. Musí je začít vnímat jako to, čím opravdu jsou – opěrné body této země,“ uzavřel předseda OSSOO Pavel Bednář.
