Hynek Halakuc, člen ZO OSSOO při ČMKOS
Koncem května jsme se společně s právničkou OSSOO Annou Řídkou zúčastnili Sociálně ekologického fóra pořádaného zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice. Tématem fóra byla práce jako průsečík udržitelné ekonomiky a spravedlivé společnosti. Na akci vystoupila i místopředsedkyně svazu Šárka Homfray s příspěvkem nazvaným „Přežijí odbory 21. století?“.
S podobnými velkými otázkami se člověk při každodenní odborářské práci zas tak často nesetká. Přesto jsou v mnoha ohledech naprosto klíčové. Instituce jako ta naše nám dává příležitost uvažovat v širším a dlouhodobějším strategickém rámci. Využíváme však takovou příležitost naplno? I o tom jsme vedli debatu v rámci následujících kulatých stolů. Jako stěžejní vyplynula dvě témata: potřeby mladých členů a členek a analytická kapacita odborů.
Mají mladí zájem o odbory?
V první části diskuse jsme se zaměřili na vztah mladých k odborům. Zaznívala frustrace i optimismus: proč mladí do odborů nevstupují? Proč je odbory neoslovují, nepřitahují, nezajímají? Na školách se o odborech prakticky nemluví, na pracovištích, kde odbory chybí, nejsou vůbec vidět. A celospolečensky je obraz odborů často spojený spíše s minulostí než s budoucností.
Ukázalo se, že mladí mají zájem o pracovní témata, ale především specifická pro jejich generaci. Řeší duševní zdraví, smysluplnost práce, diskriminaci, rovnost a flexibilitu. Kolektivní vyjednávání jako nástroj zůstává důležité, ale pro mladé je třeba ho zasadit do širšího rámce, který těmto hodnotám odpovídá. Zazněly i podněty k formě komunikace – je třeba mluvit jazykem, který mladým dává smysl. Využívat platformy, které používají: sociální sítě, videoobsah či podcasty.
Mladí, kteří projeví zájem a kompetence, by mohli být zapojeni jako ambasadoři a ambasadorky, kteří budou odbory dále propagovat mezi svými vrstevníky a vrstevnicemi. Můžou tak dalším mladým lidem ukazovat reálné příklady, kde odbory skutečně změnily věci k lepšímu. Toto ambasadorství by zároveň mohlo překročit věkové rozdíly a představovat odbory jako mezigenerační projekt, kde jsou mladí zastoupení i v rozhodovacích procesech.
Ukazuje se také, že mladí často mají chuť něco dělat, jenže k tomu postrádají nezbytnou podporu. Je proto potřeba vytvářet prostor pro zakládání nových základních organizací na pracovištích, kde dnes odbory chybí. Současně je ale nutné zůstat dostatečně flexibilní, aby jednotlivá odborová členství nemusela být vázána na konkrétní pracoviště. Podle průzkumu poradenské společnosti Hays změní v prvních pěti letech kariéry mladý člověk zaměstnání v průměru třikrát. Pokud se tedy zaměstnanec či zaměstnankyně stane naším členem či členkou v jedné z takových prací, je důležité s ním neztratit kontakt, i kdyby na jeho dalších působištích základní organizace nepůsobila.
Analytické kapacity odborů
Další podstatná část diskuse se věnovala méně viditelnému, ale také neméně zásadnímu tématu – analytickým kapacitám odborových organizací. Téma analytických kapacit se může na první pohled zdát od mladých lidí vzdálené, jde však o spojené nádoby. Chybí-li nám data a analytické kapacity, nevíme, kam aktivity zaměřené na mladé zacílit, ani zda jsou efektivní. Zúčastnění se shodli, že bez kvalitních dat a lidí, kteří s nimi umí pracovat, přicházejí odbory o možnost pružně reagovat na proměny trhu práce.
S tím souvisí i schopnost prioritizace. V době, kdy je lidských i finančních zdrojů málo, je klíčové rozhodnout, čemu se odbory věnují. Otevírá se tak prostor pro zavedení systematičtější práce s daty napříč odborovými organizacemi. S tím pomohou nástroje na správu členské základny, v komerční sféře známé jako CRM systémy. Nejde přitom o technokratický luxus, ale o předpoklad přežití ve stále komplexnějším světě.
Diskuse ukázala i to, že analytická kapacita není jen záležitost centrály nebo ekonomických expertů. Potřeba orientace v datech, schopnosti argumentace a strategického rozhodování se týká všech úrovní včetně té základní. Je proto nezbytné investovat do datových nástrojů a vytváření podpůrného zázemí. I přesto, že většina dat o pracovním trhu je externích, i my sami odboráři a odborářky sedíme na datovém pokladu – a tím jste vy, naše členská základna.
Kolik mám v základní organizaci členů a členek? Jaký je jejich demografický profil? Mění se tento profil v čase? Jaké benefity nejvíce čerpají? Kdy a z jakého důvodu nám člen či členka vstoupili nebo vystoupili? Toto všechno jsou data, která v základních organizacích tak nějak intuitivně tušíme. Společně a standardizovaně ale tyto datové střípky mohou být jednou z našich nejsilnějších devíz nejen při kolektivním vyjednávání, ale i při určování dalšího směřování odborů jako takových.
Ať už se v debatách na konferenci mluvilo o mladých lidech nebo o analytických kapacitách, společným jmenovatelem byl jediný motiv: budoucnost odborů nevznikne sama. Je potřeba ji aktivně tvořit s lidmi, kteří mají odvahu měnit věci, a s nástroji, které jim to umožní. Jen tak můžeme ve 21. století zůstat organizací, která je potřebná, důvěryhodná a slyšitelná.
(Autor je projektový manažer a datový analytik ČMKOS a člen Mladých odborářů OSSOO.)