Ačkoli je náplň práce pracovněprávním institutem, i v systému státní služby je nezbytné státní zaměstnance a zaměstnankyně blíže informovat o jejich služebním místě a o činnostech, které na něm mají být vykonávány. K tomu slouží tzv. „charakteristika služebního místa“, které se skládá ze tří částí:
- Systemizační atributy – zahrnují platovou třídu, služební úřad a organizační začlenění pozice.
- Popis činností – určuje úkoly, které má státní zaměstnanec či zaměstnankyně plnit, a jejich odpovědnostní rámec.
- Povinnosti spojené s výkonem služby – stanoví specifické požadavky na zaměstnance či zaměstnankyni.
Charakteristika služebního místa je jednostranným aktem služebního orgánu, který má informativní povahu. Státní zaměstnanec či zaměstnankyně musí být s charakteristikou svého služebního místa seznámen/a nejpozději do jednoho měsíce od svého jmenování nebo zařazení. Dokument podepisuje, anebo podpis může odmítnout – což ale neovlivňuje jeho platnost.
Služební místo je klasifikováno podle nejnáročnější správní činnosti, která je v rámci oboru služby požadována. Tato klasifikace vychází z vládního nařízení o katalogu správních činností a je klíčová pro určení platové třídy zaměstnance či zaměstnankyně. Výčet činností uvedených v charakteristice služebního místa není taxativní, a proto může zaměstnanec či zaměstnankyně vykonávat i další obdobné činnosti dle příkazů nadřízených.
Pokud státní zaměstnanec či zaměstnankyně považuje charakteristiku svého služebního místa za nesprávnou či v rozporu s právními předpisy, může podat stížnost podle § 157 zákona o státní službě. Tuto stížnost musí vyřídit nadřízený služební orgán. Pokud je stížnost oprávněná, služební orgán zajistí úpravu charakteristiky.
V této souvislosti je ale nezbytné zmínit ustanovení § 79 odst. 2 písm. f) a g) zákona o státní službě. Podle těchto ustanovení má státní zaměstnanec či zaměstnankyně pouze velmi omezené možnosti, za jakých může odmítnout služební úkol. Odmítnout lze úkoly, které nepatří do oboru služby, v němž vykonává službu, pokud nespadají do působnosti organizačního útvaru, kde je zaměstnanec/kyně zařazen/a. S výjimkou zastupování pak lze odmítnout úkol, který má podle jiného právního předpisu, služebního předpisu nebo příkazu splnit osobně představený. Je tedy zjevné, že okruh služebních úkolů, které státní zaměstnanec či zaměstnankyně musí splnit, je výrazně širší než obsah charakteristiky služebního místa.