Naše kolegyně pobírá invalidní důchod, ale svou práci vždycky zvládala. Teď byla čtvrt roku na nemocenské a služební orgán ji pak poslal k „závoďákovi“ na speciální prohlídku. Ten nepřihlédl k žádné zprávě, kterou mu dotyčná přinesla, a napsal, že může pracovat jen na 0,3 úvazku. Úřad tvrdí, že takový úvazek nemá, a chce kolegyni zařadit mimo výkon služby. Je na takový postup nárok a jak je možné se bránit?
Bezpečnost a ochrana zdraví ve službě se podle ustanovení § 113 písm. d) zákona o státní službě řídí zákonem o specifických zdravotních službách; samotný služební zákon upravuje jen vstupní prohlídku. Pracovnělékařské služby kromě tohoto zákona pak upravuje i jeho prováděcí vyhláška č. 79/2013 Sb.
Na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku je možné podle § 12 odst. 3 písm. a) této vyhlášky odeslat zaměstnance či zaměstnankyni v zásadě kdykoli a je nezbytné se tomuto vyšetření podvolit. V dřívější právní úpravě byla dokonce zakotvena povinnost každého zaměstnance a zaměstnankyně na tuto prohlídku odeslat po pracovní neschopnosti delší než 8 týdnů. Aktuálně je z této povinnosti výjimka pro práce zařazené v I. kategorii náročnosti (typicky „kancelářské profese“), řada zaměstnavatelů i služebních orgánů se však tohoto pravidla drží.
Pokud je posudek nesprávný, obsahuje nepravdivé údaje, případně je v rozporu s dodanou dokumentací, pak je možné do 10 pracovních dnů od jeho převzetí podat podle zákona o specifických zdravotních službách podnět k přezkumu.
V případě, že posudek konstatuje, že není možné dále vykonávat službu za současných podmínek, musí na to služební orgán reagovat. I pokud se nekonstatuje dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu služby, ale „jen“ podmínka či omezení, je dán důvod k postupu podle § 61 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě. Služební orgán rozhodne o převedení státního zaměstnance či zaměstnankyně na jiné vhodné služební místo. Pokud takové místo není, rozhodne o jeho zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů.
V této souvislosti je ještě důležité připomenout existenci dvou zákonných ustanovení. Jedním z nich je § 116 odst. 2 zákona o státní službě, podle kterého služební orgán povolí státnímu zaměstnanci či zaměstnankyni se zdravotním postižením nebo se závažným zdravotním důvodem kratší služební dobu nebo jinou úpravu služební doby, nebrání-li tomu řádné plnění úkolů služebního úřadu.
Tím druhým ustanovením je § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona, podle kterého se nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení rozumí mj. odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání či k výkonu pracovní činnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení.
S ohledem na tato dvě ustanovení a na možnost služebních orgánů zřídit tzv. doplňkové služební místo by se služební orgán neměl omezit jen na vyhledávání aktuálně volných služebních míst, ale měl by přistoupit ke zkrácení služební doby na tom místě, na kterém vaše kolegyně aktuálně působí. Jinak by se mohl dopustit protiprávní diskriminace.